Svatý Martin

Slávek Janoušek

1:C#éťa a CBmyrda byli z tD#méže LhG#7otyC#,
dvě světla v nBmaší kasárF#enské bídC#ě,
znBmali hrát na všechno, nF#eznali nC#oty,
říkali:"SBmynku, cD#mivil přG#7ijdC#e,
/: F#a my ťa zvC#eme na mladG#é." :/
R:TG#akovD#mé vínBmo pijG#í vladařD#mi v UtBmopiiG# 
anD#mebo princeznBmy z PanC#enských ostrovG#ů,
v měsíčnD#mé nocBmi bledG#é k nám svatD#mý MartBmin jedG#e,
kdD#myž cinkneš sklBmenkou, kůň ztrC#atí podkovG#u.
2:Přijel jsem večer těsně před Martinem,
po sedmi schodcích sestoupil jsem dolů,
vzduch voněl uzeným, sýrem a vínem
a já byl šťastný, že jsme spolu,
/: no a s tím jejich pokladem. :/
3:A byl tam s nimi také jistý Vlasta,
pan farář někde od Svatého Jana,
nábožně pozvedal, s vínem se laskal,
zvláště ty táhlé zpíval s náma,
/: první tři litry po tónem. :/
4:Řekli, že musím počkat do půlnoci,
až na Martina sklenky cinknout mohou,
"zákony ctíme, nejsme přece cvoci,"
kázal pan farář vratkých nohou
/: a rozmazaných obrysů. :/
5:V paměti díry prostřílené broky,
kostelní zvony dolehly k nám zvenku,
slyšel jsem kopyta, pak něčí kroky,
ten, který vešel, zvednul sklenku,
/: Martin si s námi připíjí. :/
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:21:55.444+00:00
Výsledky hledání: